Každá instituce, která nabízí finanční služby, včetně hypoték, se musí řídit pravidly, danými zákonem. Ta jsou zde od toho, aby obě strany chránila, ačkoliv je potřeba říci, že pro nebankovní produkty jsou poněkud volnější.
To samozřejmě musí dodržovat i nebankovní hypotéka Nebankovní hypotéka, která patří dlouhodobě k jedněm z nejoblíbenějších druhů. A ačkoliv se u některých poskytovatelů může zdát, že jejich chování je na hraně, nebo dokonce již za hranou zákona, v naprosté většině případů jej přísně dodržují.
Je ovšem faktem, že právě zákon jim umožňuje chování, které často hraničí až s klamáním zákazníka. Samozřejmě musí poskytnout smluvené peníze, a také dát přiměřenou lhůtu na jejich splacení. Co ovšem již stanoveno není, je jak vysoké úroky a jaké poplatky si mohou poskytovatelé účtovat, stejně jako sankce za neplacení, případně předčasné splacení.
Podle zákona však všechny tyto podmínky musí být jasně uvedeny ve smlouvě. Ta je však často psaná takovým jazykem, že jí lidé často příliš nerozumí, případně ji prakticky vůbec nečtou. Potom se však nestačí divit, jaká je vlastně konečná výše splátek.
Další, relativně novou, podmínkou je zajistit, že žadatel je skutečně dostatečně solventní, aby mohl splácet. To má zabránit tomu, aby byly peníze v jakékoliv formě půjčovány lidem, kteří jasně na splátky nemají. Bohužel, definice dostatečné solventnosti je prozatím poměrně volná, takže ji poskytovatelé, pokud chtějí, mohou poměrně snadno obejít.
V neposlední řadě zde nesmí být žádné skryté poplatky ani penále. Žadatel musí již před podpisem jasně vědět, co vše bude platit a jak vysoká ona konečná částka bude. Tím se vyhneme tomu, že najednou přijde faktura na dvakrát tolik peněz, než onen člověk čekal. Samozřejmě všechna tato opatření jsou zde především proto, aby chránila dlužníka. Jen je otázkou, zda jsou dostatečně účinná. Jistě, počet případů, kdy se lidé díky hypotéce dostali do exekucí, v posledních letech ubylo, avšak stále existují. Lze se jich skutečně někdy zbavit?