Jakmile nevíte kudy kam, jakmile máte pocit, že se již brzy ze svého života musíte zbláznit, tak jediné, co vám stoprocentně pomůže je úniková místnost. Úniková místnost je vaším únikem z tohoto světa do světa, který je od toho našeho diametrálně odlišný. Ano, je naprosto jiný. Je tajemný, dobrodružný, balancujete v něm na ostří nože. Ale všechno vás to táhne zpět, zpátky dovnitř do toho sklepení, kde to všechno začíná, kde musíte každou chvíli volit život anebo smrt. Ale všechno je to lepší než realita, která se vám bolestně týden, co týden připomíná ve vašem zaměstnání.
To není skutečný život, to je pomalé nekonečné umírání. Umírání rutinou, umírání tím, že děláte pořád dokola to samé, ani trochu jinak. Umírání tím, že si do nekonečna říkáte, že s tím už jednou provždy musíte přestat, nebo se z toho nadobro zblázníte, ale nedokážete odejít a říct jednou pro vždy sbohem. Jste závislý na těch penězích, které tam vyděláváte. Jsou to pekelně vykoupené peníze, ale je jich mnoho. Tak mnoho, že si za ně jednou budete moci koupit, co budete chtít. Jen druhý život už si nikdy nekoupíte, abyste ho mohl žít podruhé a lépe. A tak alespoň týden, co týden každý víkend unikáte spolu s přáteli žít na chvíli úplně jinak. Žít tak, aby váš život měl šťávu.
Žít život který hltáte, jak moc se vám líbí. Konečně vám v žilách koluje adrenalin, který je prudce návykový. A jakmile skončí jedna hra, už se poohlížíte po další. Musíte vyzkoušet všechny. Klidně kvůli tomu objedete celou republiku, celý svět. Jen v únikové místnosti stojí váš život skutečně za to. Konečně si tam připadáte důležitý. Každý je tam důležitý a na každém v té hře záleží.